Naruby

31. october 2011 at 21:20 | Lexi Style |  Stories
Nyní jsem se rozhodla napsat
příběh na téma NARUBY....
ps.nejsem ..já neevím třeba např.Rowlingová takže se nedivte že
to nebude stát za moc,ano? :-*
a ted více v celém článku:

Naruby

Otevřela jsem oči. Stojím někde ve tmě, nevím co se děje
jen měsíc chabě ozařuje krajinu okolo mě.Vidím rozmazaně a slyším, či cítím to co nikdy před tím.
Vím že je něco jinak,ale nevím co a pokud se nad tím chci zamyslet. Mozek mi vypne a přestane se mnou dál komunikovat. Proto jenom stojím a čekám.Čekám, ale ani nevím na co, nebo snad na koho?Mám strach, to ticho a samota mě ničí. Potřebuji se dostat pryč.Tohle místo mě děsí, ale zárověn fascinuje.Měla bych utýct,ale nohy mě neposlouchají.Konečně měsíc zašel a já vidím.Podívám se do předu, do zadu i okolo sebe,ale nikde nic jen bílo, jakoby se všude snášela mlha. Tak hustá že i ty nejsilnější paprsky světla se zamotají v její nicotě a nikdy nenajdou cestu ven. "haló " zkouším křičet, ale obávám se že ty slova vlastně ani neříkám nahlas ,ale jen v duchu. jsem tak nešťastná, sama někde, ani nevím kde?
Konečně se předemnou něco vynořuje.Ano už to vidím. Je to dívka s blond vlasy, modrýma očima a bílou pletí.Připomínající med a mléko.Nikoho mi připomíná,ale nemohu si vzpomeout koho.Dívá se na mě. zdá se že si mě prohlíží."pomoc mi!"snažím se vykřknout,ale i ta slova pohltí mlha.Znovu zamžourám očima a soustředím se na dívku.Někoho mi připomínám mám silném nutkání."Ne!"vykřiknu, tedy vlastně ani nevykřiknu nemohu. Jen si pomyslím.Na proti mě stojím já.S divokým výrazem v očích.Mé naprosto identické dvojče.
"Nikdy se od tud nedosteneš"řekne. Jak to že může mluvit.Kdo je to a proč říká takové věci."Jsi odraz a navždy odrazem zůstaneš,jen samota a ticho tě budou obklopat,neboj někdy se na tebe příjdu podívat,ale jen tehdy když se budu chctít podívat na sebe samu, už si to pochopila?" "ano"pomyslím si.Jsem jen pouhý odraz a nikdy se už nevrátím tam kam bych tak hrozně chtěla.Za to že jsem milovala jen sebe samotnou a dívala se do zrdcadla každo minutu.Mě bůh potrestal,navždy se budu moci kochat svým pohledem,ale nejzvláštnější je: že já o to už nestojím!

Tak co líbilo??..no snaha byla!

 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement